15.a 16.3. 2008 Bělá pod Bezdězem,
Na závod jsme se vypravili po vlastní ose se soutěžním autem, abychom najeli potřebné km pro zajetí repasovaného samosvoru zadní nápravy. Cesta proběhla bez problémů, a tak jsme na místo dorazili už .v 8.00. Po technické přejímce a rozpravě jsme v 10.00 šli na to. Čekalo na nás 7 trialů na třech různých površích ( písek 3 x, bahno 2 x, lesní rokle 2 x ). Pískové sekce se zdály být nejjednoduší, a proto jsme jimi začali. Nebylo to nejštˇastnější rozhodnutí, protože na sypkém čerstvě vybagrovaném písku se kola snadno zahrabávala, a tak jsme v jedné ze sekcí zůstali ,, na břiše ", a museli být vytaženi. Bahnité sekce byly na první pohled těžší, ale auto se s nimi pralo velice dobře. Všechno vypadalo nadějně až do chvíle než jsme měli projet poslední dvě branky, mezi kterými byla pměrně hluboká jáma plná bahna. Ta se nám stala osudnou ( viz. foto ) a podruhé jsme museli být vyproštˇováni. Lesní rokle nám vyhovovala nejvíc. Prudké výjezdy a sjezdy, boční náklony, a hlvně tvrdý povrch autu vysloveně sedí. Obě sekce jsme projeli s minimem trestných bodů ( couvání ) a trochu jsme vylepšili bodové skóre sobotní části. Přesto jsme byli průběžně na 15. místě ze 17. posádek. V neděli zapršelo, a na nás čekalolo 5 trialů ( písek 1x, bahno 2x, rokle 2x ). Změnili jsme pořadí projíždění sekcí, čož se ukázalo rozumné. Hned ráno jsme se pustili do bahna dokud sekci speciály z jiných kategorií nerozjezdí na kaši, a absolvovali je se slušným výsledkem. Potom jsme odjeli oblíbenou rokli s nejnižším možným bodovým přídělem ( 1x couvání tj. 3 body ), a nakonec jsme šli na písek. Ten už byl po projetí mnoha aut stejně jako v sobotu odpoledne roztahán do menších vln, a tak se sekce dala slušně projet. Nedělní výsledek ( 126 tr. bodů ) nám dopomohl k posunu na konečné 12. místo. Z celého víkendu máme celkem dobrý pocit, protože auto fungovalo dobře na závodech i na cestě tam i zpátky domů. Důležité je zlištění že je třeba trénovat hlavně rovinatější tratě s teréními zlomy a hlavně se se soutěžním autem pokud možno nedopravovat na závody, protože pocit že nás musí ještě dovézt domů ( více než 200 km ) mi v některých chvílích dost držel zpátky.